09. Nekalé obchodní praktiky – klamavé, agresivní a nezařazené




Úvod k tématu

Obchodní praktika

Definice obchodní praktiky a nekalé obchodní praktiky jsou uvedeny na obrázku. Pojem obchodní praktika není identický s pojmem reklama. V něčem je širší a v něčem je také užší.

Širší je v tom smyslu, že pojem obchodní praktika obsáhne také aktivity, činnosti a jednání obchodníků, které nepředstavují pouze šíření informací. Například proces registrace léčivých přípravků na Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) svou povahou určitě není reklamou. Avšak je to jednání, které přímo souvisí s budoucím prodejem a dodáváním léčiv spotřebitelům, protože bez registrace by nic takového nebylo legálně možné. To může mít zajímavé praktické důsledky, které jsou dnes jen zcela minimálně diskutovány. Například na registrační dokumentaci předloženou výrobcem SÚKL, lze vztáhnout zákaz předložení klamavých údajů (klamavá obchodní praktika), aniž by se přitom jednalo o reklamu. Lze za to registrátory sankcionovat, a to i ex post a především může být tato skutečnost předmětem nezávislého soudního přezkumu iniciovaného spotřebitelskými organizacemi formou žaloby.

Užší je však tato definice oproti pojmu reklama za se v tom, že obchodní praktika musí přímo souviset s propagací, prodejem nebo distribucí produktu spotřebiteli. Reklama tuto souvislost má samozřejmě také, v některých případech však velmi nepřímou a definici obchodní praktiky by proto nevyhověla. Například informace šířené obchodníkem úředníkům státního orgány, aby získali na jeho produkty pozitivní názor se strategickými důsledky, je dle definice reklamou, avšak velmi pravděpodobně by nebylo shledáno obchodní praktikou vůči spotřebiteli. (Například jednání a výměny informací mezi výrobci vakcín, odborníky pojišťoven a zástupců státních orgánů o úhradách vakcín z veřejných rozpočtů, může být případ od případu reklamou prováděnou výrobcem, avšak nikoliv jeho obchodní praktikou vůči spotřebiteli.)

Nekalá obchodní praktika

Nekalé obchodní praktiky jsou obecně vymezeny generální klauzulí (viz obrázek), která je však velmi obecná a výklad jejích jednotlivých pojmů a rozhodných znaků může být případ od případu v konkrétních situacích složitý.

Proto byla generální klauzule upřesněna, a to zejména vymezením a přesnějším popisem dvou skupin nekalých obchodních praktik – praktik klamavých a agresivních.

V právním řádu ČR nalezneme provedení příslušné plně harmonizované směrnice (směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebiteli) do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

Příklad 9.1

Ukázka klamavé obchodní praktiky spočívající v pozměnění vizuální reality představené nabídky. Jde o použití nepravdivého údaje vyvolávajícího klamnou představu o prostředí turistické destinace, což je významná informace pro rozhodování spotřebitele.

Na fotografii retušované reklamní agenturou vidíte „umazanou“ městskou aglomeraci na protější straně zálivu, odstraněnou oprýskanou omítku a fleky na fasádě hotelu a parkování aut přímo na trávníku před hotelem, kde tedy pravděpodobně nelze počítat s klidným sluněním se přímo před hotelem.

Příklad 9.2


Ukázka agresivní obchodní praktiky spočívající v hrozbě soudního sporu při zcela subjektivní kvalifikaci jednání spotřebitele jako protiprávního jednání.

Příklad 9.3


Je dnes široce opomíjenou skutečností, že nekalé obchodní praktiky nemusí být nutně pouze ty klamavé nebo pouze ty agresivní. Nedostatečná odborná a profesionální péče, která zahrnuje také potřebnou pečlivost a předvídání obchodníka situacím, které pravděpodobně nastanou, je nelegální i když se o klamání ani agresi nejedná.

V příkladu uvádíme praktiku, při které obchodník prezentuje spotřebiteli na svém e-shopu kosmetický krém Kosmík. Obchodník uvádí v popisu produktu pravdivé informace, avšak jsou to informace ne zcela doastatečné. Přesnější informace jsou uvedeny na obale krému, které však v podobě malého JPG obrázku nejsou na e-shopu dostatečně čitelné.

Touto formou propagace výrobku tedy spotřebitel získá důležité informace z obalu produktu až poté, co si jej zakoupí a produkt mu přijde poštou domů. Odpovědnost za nečitelnost důležitých informací má samozřejmě obchodník. Jednal v tomto ohledu buď záměrně nebo pouze nepečlivě podcenil význam těchto informací pro rozhodování spotřebitele, čímž se dopustil nekalé obchodní praktiky.

Alternativně by tento příklad mohl být kvalifikován jako klamavé opomenutí, tedy uvedení důležitých informací formou spotřebiteli nedostupnou. V některých případech však může jít o informace, jejichž opomenutí nemá potenciál oklamat spotřebitele o vlastnostech výrobku a jeho užitné hodnotě, ale pouze neuvedení informací například pro způsob skladování výrobku apod. Zde by se poté jednalo spíše o nezařazenou (neklamavou a neagresivní) nekalou obchodní praktiku.

Příklad 9.4


Pouze ilustrativní obrázek zachycující naskladňování určitého výrobku obchodníkem do jeho distribuce. Již samotné naskladnění výrobku za účelem jeho dalšího prodeje spotřebitelům je obchodní praktikou na kterou lze aplikovat příslušná pravidla regulace. Opět se jedná o jen málo diskutovaný avšak významný moment práva EU.

Uvažujme:
Pokud by naskladnění klamavě označeného výrobku nebylo obchodní praktikou, poté lze prodejci namítat pouze jeho prodej spotřebitelům. Je tedy nutné prokázat, že obchodník prodává spotřebitelům klamavě označený výrobek ze svého skladu a lze jej potrestat za tento prodej, který lze poté zakázat.

Avšak již samo naskladnění klamavě označeného výrobku je obchodní praktikou. Lze tedy provést pouze kontrolu obsahu skladu obchodníka a není nutné zdokumentovat, zda k prodeji takových výrobků skutečně dochází. Jde o významné ulehčení aplikace práva, když obchodníkovi lze zakázat přijímat klamavě označený výrobek rovnou do své distribuce.

Ačkoliv to možná vypadá podobně, praktické důsledky úplně shodné nejsou a obávanější variantou mezi prodejci i výrobci takových produktů by byla aplikace práva podle druhé varianty.