13. Sebepropagace obchodníka a etické kodexy




Úvod k tématu

Právně závazná etická pravidla?

Je všeobecně rozšířeným názorem, že pravidla etické samoregulace reklamy (pravidla tzv. kodexů chování či etických kodexů) nejsou právně vymahatelné. Jde o dobrovolné závazky, které prosazují a vymáhají vůči povinným členům pouze držitelé kodexů, což jsou soukromé osoby, nejčastěji poté různé asociace obchodníků a průmyslu. Tento názor však není pravdivý.

Jakékoliv tvrzení v reklamě, které spotřebiteli poskytuje informaci, která by mohla mít vliv na jeho obchodní rozhodování, musí být pravdivé a podléhá v této své kvalitě soudnímu přezkumu.

Právě na této úrovni se nám poté zajímavě prolínají etická pravidla samoregulace a požadavky právních norem. Pokud totiž obchodník v reklamě uvede jako výhodu své obchodní nabídky, že dodržuje nějaká nestandardní pravidla chování, je touto skutečností povinen je dodržovat i z pohledu práva a jejich nedodržení obchodníkem již poté není pouze porušením etických pravidel, ale klamáním spotřebitele – tedy nelegální reklamou z pohledu práva.

Příkad 13.1


Legální reklama – sebepropagace obchodníka, kdy sporným je pouze tvrzení o nejlepším hodnocení obchodníka spotřebiteli, což by v případě sporu (napadení žalobou zejména jiným soutěžitelem) musel obchodník nějakým přiměřeným způsobem prokázat. S ohledem na to, jak snadné je manipulovat a zajistit si právě falešné výsledky různých spotřebitelských průzkumů, by se to inzerentovi pravděpodobně podařilo

Příkad 13.2


V tomto případě již obchodník jako zjevnou výhodu své obchodní nabídky komunikuje existenci kodexu chování a jeho pravidel, které všichni jeho makléři dodržují. Z tako komerčně komunikovaného dobrovolného omezení se touto skutečností stává právní povinnost obchodníka, která je přezkoumatelná soudy a správními orgány státního dozoru (dozor v oblasti reklamy).

Příkad 13.3


Tento příklad je velice zajímavý a demonstruje zásadní chyby, které jsou obsaženy i v samotném právu EU.

V tomto případě obchodník tvrdí, že podepsal (stvrdil závazek) určitého kodexu chování, aniž by však spotřebiteli tvrdil, že dodržuje jeho pravidla. Ačkoliv vám může spravedlivým cítěním připadat tato situace identická jako v předchozím případě, tak tomu tak není.

Obchodník je povinen spotřebiteli nelhat a neklamat jej. Musí tedy prokázat že Kodex Mezinárodní obchodní komory podepsal. Protože netvrdí, že jeho pravidla (dobrovolný závazek) v praxi dodržuje, nemusí již prokazovat a dodržovat tuto „netvrzenou“ skutečnost. Tento téměř absurdní závěr nám potvrzuje i explicitní znění jedné ze vždy klamavých obchodních praktik:

Příloha 1 zákona č. 634/1992 Sb., o regulaci reklamy
Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel
a) prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo že tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není,

Z uvedeného je zjevné, že vždy klamavou obchodní praktikou je, když podnikatel prohlásí, že se zavázal dodržovat kodex chování, aniž by se k tomu opravdu zavázal, a nikoliv tehdy, aniž by tato pravidla po věcné stránce dodržoval.