15. Zneužití povinností obchodníka jako výhody jeho nabídky




Úvod k tématu

Povinnost a výhoda

Poměrně častou nekalou obchodní praktikou při provádění reklamy je prezentace povinností obchodníka, které mu vyplývají ze zákona jako výhody jeho obchodní nabídky,

Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel:
uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona.

Přitom není možné rozumně zakázat obchodníkům informovat spotřebitele o jejich právech případně o svých povinnostech. Rozhodné tedy je, zda tato komunikace je prostým informováním spotřebitele, nebo zda subjektivně vyvolává dojem určité výhody obchodníkovi nabídky zdánlivě vůči konkurenci.

Příkad 15.1


Při uzavírání smluv na dálku například prostředky elektronické komunikace (e-shopy) má spotřebitel právo ze zákona na vrácení zboží do 14 dnů bez udání důvodů. Tato skutečnost proto nemůže být legálně komunikována jako výhoda obchodníkovy nabídky.

Odlišně by však tato skutečnost opravdu dnes byla výhodou například v kamenném obchodě a při přímém uzavírání kupních smluv, kde spotřebitel má na místě možnost kontroly výrobku před podepsáním smlouvy, a proto již nemá právo na jeho vrácení do 14 dnů bez udání důvodů.

Příkad 15.2


V tomto případě obchodník inzeruje tři své povinnosti, které mu vyplývají přímo ze zákona jako své dobrovolné závazky když „se rozhodl“ tato pravidla nikdy neporušovat.

Ačkoliv to může působit jako v praxi nevídané, existuje velmi podobná varianta o které se jen málo hovoří. Tzv. kodexy chování či etické kodexy (například Kodex reklamy Rady pro reklamu) obsahují velké množství pouze přepsaných pravidel právní regulace reklamy. Je zde velký věcný překryv. Co si poté myslet o takovém vyjádření, když kdokoliv tvrdí, že tato „etická“ pravidla dodržuje zcela dobrovolně? Viz preambule Kodexu reklamy, která zní takto:


Kodex nenahrazuje právní regulaci reklamy, nýbrž na ni navazuje doplněním o etické zásady. Kodex je určen všem subjektům působícím v oblasti reklamy a stanoví jim pravidla profesionálního chování. Kodex se zároveň obrací k veřejnosti a informuje ji o mezích, které subjekty působící v reklamě či reklamu užívající dobrovolně přijaly a hodlají je samy vynucovat prostřednictvím etické samoregulace. (Kodex reklamy RPR 2009; aktuální v roce 2012)

V mnoha případech „etických“ pravidel regulace reklamy však platí, že tato pravidla subjekty působící v reklamě dobrovolně převzaly a přepsaly z právních norem do svých etických kodexů. Tedy kromě toho, že je jejich právní povinností tato pravidla dodržovat, což kontrolují správní orgány případně soudy, bude tuto skutečnost a soulad kontrolovat ještě navíc také soukromý arbitr – Rada pro reklamu.

Příkad 15.3


Toto je atypický případ propagace „povinností“ obchodníka jako výhody jeho obchodní nabídky. Jedná se o propagaci doplňku stravy (potraviny). V tomto případě mají všichni výrobci a distributoři potravin povinnost uvádět na trh pouze bezpečné a zdravotně nezávadné výrobky. Tuto povinnost jim ukládá zákon. Není možné uvádět na trh zdravotně ne zcela bezpečné a závadné potraviny.

Pokud je tato skutečnost komunikována obchodníkem tak, že vyvolává dojem výhody jeho produktu (výhody jeho obchodní nabídky) oproti produktům jiných soutěžitelů, jedná se o nekalou obchodní praktiku, ačkoliv jsou tvrzené skutečnosti pravdivé.