17. Simulace spotřebitele




Úvod k tématu

Účelová simulace spotřebitele

Jednou ze vždy klamavých (nekalých) obchodních praktik je technika, kterou bychom mohli nazvat simulací spotřebitele. Tato technika může a nemusí mít povahu reklamy. Její zákaz je ustanoven v příloze č. I. zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy tímto způsobem:

Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel: vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitel.

Příkad 17.1


Klasickou podobou této nekalé praktiky jsou „tržniční situace“. Jsou to situace, kdy obchodník je předem dohodnut s kolegou, který mu „hraje“ před stánkem spotřebitele, vytváří rozrucha vyvolává zájem, jakož i v kontextu hovoru dává dobrá doporučení a poskytuje kolemstojícím zájemcům pro obchodníka příznivé informace. (Jako například, že všude jinde na tržišti viděl jenom plesnivá a natlučená jablka apod.)

Spotřebitel – nespotřebitel, je trikem obchodníka a je klamavou praktikou bez ohledu na to, zda má či nemá jeho snažení v důsledku efekt.

Pokud bychom se zamysleli, zda tato simulace spotřebitele v reálné praxi je někde k vidění i u nás, nemusíme chodit příliš daleko, ale na tržišti přitom nezůstaneme. Tato praxe je dnes používána zejména realitními kancelářemi. Při prohlídkách nemovitostí jsou nezřídka makléřem přizvány osoby či páry, jejichž rolí, je vlastním zájmem vytvářet tlak na skutečného kupujícího, který se rozhoduje pod klamavým dojmem jiných zájemců a konkurence a často přistoupí k potvrzení zájmu o nabídku rychleji nebo i za vyšší cenu.

Prokázat obchodníkům tyto nekalé obchodní praktiky v praxi je však téměř nemožné, pokud jim není věnována péče přímo detektivní a dlouhodobá. To však není ve standardních možnostech zejména orgánů státního dozoru.

Příkad 17.2


Bývá v odborné literatuře zcela opomíjeno, že tato vždy nekalá obchodní praktika má i svou „neklasickou“ avšak mnohonásobně rozšířenější podobu. Je to forma klasické simulace pochvalných a děkovných dopisů od spotřebitelů, které se poté umísťují ke klasické inzerci jako její součást, nebo jako skrytá reklama formou PR (public relations) advertorialů v médiích.

Tyto dopisy spotřebitelů dnes zcela pravidelně navrhují a textují tzv. píáristé, tedy profesionální zaměstnanci reklamních agentur – tedy žádní spotřebitelé. Účelová práce profesionálů pak bývá vydávána za dopisy spotřebitelů, což rozhodně naplňuje znaky této vždy klamavé obchodní praktiky. Pouze méně často se v praxi dopisy spotřebitelů pro účely reklamy pouze „přepracovávají“, což by ale stejně mělo znamenat klamavou obchodní praktiku, pokud tato skutečnost není ve sdělení spotřebiteli uvedena.

Simulace spotřebitele má dnes ještě i třetí – svým způsobem samostatnou podobu. Je to činnost tzv. influencerů. Jsou to opět zaměstnanci reklamních a komunikačních agentur, kteří mají za úkol manipulovat svými názory diskusní fóra významných webových stránek, kde si spotřebitelé předávají a vyměňují své zkušenosti. Influenceři pravidelně vystupují jako nezávislí spotřebitelé – soukromé osoby, čímž simulují spotřebitele zcela dle pojmových znaků této vždy klamavé obchodní praktiky.