Termíny

18.9.2017 - 15.12.2017 - Výuka v zimním semestru 2017/2018

17.11.2017 - Státní svátek

18.12.2017 - 1.2.2018 - Zkouškové období

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




20. Linkování zdrojů v reklamě




Úvod k tématu

Významným a málo řešeným problémem současnosti je tzv. linkování

Je skutečně problematickou otázkou, zda odkaz z reklamního textu na jiný informační zdroj, činí tento zdroj součástí reklamy a ten tedy musí plně vyhovět všem pravidlům regulace reklamy, ačkoliv sám o sobě možná reklamní charakter a původ vůbec nemá?

Je to otázka v rovině teoretické polemická. Praxe. Způsob chování a standardy marketingového a reklamního uvažování však dávají za pravdu dnes již ustalujícímu se právnímu názoru, že odkazované zdroje jsou součástí obsahu reklamního sdělení a obchodník je pro svou reklamu může použít pouze tehdy, pokud jejich obsah pravidlům regulace reklamy vyhovuje, jinak je použít nesmí.

Příkad 20.1


Příklad ukazuje TV reklamní spot odkazující ve vztahu k nějakému produktu webové stránky www.brundibar.cz. Ačkoliv obsah těchto stránek neznáme, pokud by byl jako reklama nelegální komerční komunikací, poté zakládá protiprávnost i tomuto TV reklamnímu sdělení. Obchodník má možnost si tyto skutečnosti předem prověřit a buď zajistit soulad s právními předpisy, nebo kontroverzní informační zdroj (kontroverzní z pohledu pravidel regulace reklamy) nepoužít.

Příkad 20.2


Ukázka reklamy na léčivý přípravek odkazující na produktové stránky. Tato reklamy vytváří komplexní informační sdělení jehož obsah je součástí „jedné reklamy“ a jako celek podléhá kontrole souladu s požadavky právních předpisů.

Příkad 20.3


A takhle to nezřídka vypadá, když si je obchodník dobře vědom, že chce spotřebitelům za účelem dosažení podpory prodeje a odbytu sdělit informace, které jsou v regulované komerční komunikaci zakázané.

V takovém případě oficiální komerční stránky „zbaví“ rizikového propagačního obsahu, avšak ten do nich nalinkuje pomocí dnes zejména internetových odkazů. V tomto příkladu nejsou hyperlinky zachyceny, ale je uvedena zajímavá informace, že z nějakého právního důvodu obchodník nemůže informovat spotřebitele tak, jak by si sám obchodník i spotřebitel asi „představovali“ jako rozumné a správné.

Příkad 20.4


Tento příklad poté doplňuje příklad 3., kdy obchodník sám si pod hlavičkou nezávislého a nekomerčního informačního zdroje zřídil a spravuje webové stránky „neregulovaného obsahu“ v podstatě výhradně za tím účelem, aby jejich obsah linkoval do svých komerčních a reklamních stránek a tím se snažil obejít záměr zákona zajímavým hybridním funkčním celkem, který především musí být skrytou reklamou, aby obsah „nezávislých“ webových stránek bylo jen velmi obtížné podřídit pravidlům regulace reklamy.