20. Linkování zdrojů v reklamě






Úvod k tématu

Významným a málo řešeným problémem současnosti je tzv. linkování

Je skutečně problematickou otázkou, zda odkaz z reklamního textu na jiný informační zdroj, činí tento zdroj součástí reklamy a ten tedy musí plně vyhovět všem pravidlům regulace reklamy, ačkoliv sám o sobě možná reklamní charakter a původ vůbec nemá?

Je to otázka v rovině teoretické polemická. Praxe. Způsob chování a standardy marketingového a reklamního uvažování však dávají za pravdu dnes již ustalujícímu se právnímu názoru, že odkazované zdroje jsou součástí obsahu reklamního sdělení a obchodník je pro svou reklamu může použít pouze tehdy, pokud jejich obsah pravidlům regulace reklamy vyhovuje, jinak je použít nesmí.

Příkad 20.1


Příklad ukazuje TV reklamní spot odkazující ve vztahu k nějakému produktu webové stránky www.brundibar.cz. Ačkoliv obsah těchto stránek neznáme, pokud by byl jako reklama nelegální komerční komunikací, poté zakládá protiprávnost i tomuto TV reklamnímu sdělení. Obchodník má možnost si tyto skutečnosti předem prověřit a buď zajistit soulad s právními předpisy, nebo kontroverzní informační zdroj (kontroverzní z pohledu pravidel regulace reklamy) nepoužít.

Příkad 20.2


Ukázka reklamy na léčivý přípravek odkazující na produktové stránky. Tato reklamy vytváří komplexní informační sdělení jehož obsah je součástí „jedné reklamy“ a jako celek podléhá kontrole souladu s požadavky právních předpisů.

Příkad 20.3


A takhle to nezřídka vypadá, když si je obchodník dobře vědom, že chce spotřebitelům za účelem dosažení podpory prodeje a odbytu sdělit informace, které jsou v regulované komerční komunikaci zakázané.

V takovém případě oficiální komerční stránky „zbaví“ rizikového propagačního obsahu, avšak ten do nich nalinkuje pomocí dnes zejména internetových odkazů. V tomto příkladu nejsou hyperlinky zachyceny, ale je uvedena zajímavá informace, že z nějakého právního důvodu obchodník nemůže informovat spotřebitele tak, jak by si sám obchodník i spotřebitel asi „představovali“ jako rozumné a správné.

Příkad 20.4


Tento příklad poté doplňuje příklad 3., kdy obchodník sám si pod hlavičkou nezávislého a nekomerčního informačního zdroje zřídil a spravuje webové stránky „neregulovaného obsahu“ v podstatě výhradně za tím účelem, aby jejich obsah linkoval do svých komerčních a reklamních stránek a tím se snažil obejít záměr zákona zajímavým hybridním funkčním celkem, který především musí být skrytou reklamou, aby obsah „nezávislých“ webových stránek bylo jen velmi obtížné podřídit pravidlům regulace reklamy.


Copyright (C) 2000 - 2017 University of Economics in Prague